Kontinuální monitorování glukózy (CGM) ve sportu

Kontinuální monitorování glukózy (Continuous Glucose Monitoring, CGM) je technologie, která umožňuje nepřetržité sledování hladiny glukózy v těle. Původně byly tyto sensory navrženy jako pomoc při léčbě diabetu závislého na inzulínu i nezávislého na inzulínu. Avšak díky tomu, že umožňuje sledovat glukózu v těle téměř v reálném čase, začíná nacházet nové využití, a to u sportovců.

Nabízí CGM opravdovou hodnotu pro sportovce? Může CGM pomoci optimalizovat výkon, načasování jídla nebo regeneraci? A co všechno (ne)měří?

CGM senzor pro měření glukózy zaveden na paži

Co je CGM

Zatímco klasický glukometr měří krevní glukózu z kapky krve a poskytuje jednorázovou hodnotu v daný okamžik, měření pomocí CGM přístroje probíhá každých pár minut (1–5 min) 24 hodin. CGM představuje malý senzor, který se zavádí do podkoží většinou na paži a měří hladinu glukózy v tzv. intersticiální tekutině – tedy v prostoru mezi buňkami. Intersticiální koncentrace glukózy poskytuje odhady glukózy, které jsou srovnatelné s hodnotami glykémie získanými pomocí odběru vzorků z žilní krve (u normoglykemických jedinců). Získaná data z CGM se zobrazují v mobilní aplikaci nebo čtečce. Zavedený senzor pro CGM může vydržet 3 až 14 dní v závislosti na typu použitého senzoru.

Schematické znázornění jednotlivých součástí systému CGM

Je důležité upozornit, že glukóza se do intersticiální tekutiny dostává se zpožděním asi 5–10 minut oproti krvi. To znamená, že CGM reaguje pomaleji, obzvlášť při prudkých změnách po jídle nebo během intenzivního cvičení.

Glukometr je tedy jako fotka, která zachytí jeden moment, zatímco CGM funguje spíš jako video, které ukazuje průběh v čase. To dává sportovcům (i výživovým odborníkům) mnohem lepší možnost pochopit, jak tělo reaguje na různé situace a podle toho upravit stravu nebo načasování sacharidů.

Proč sportovce CGM zajímá

U sportovců nejde jen o to, kolik glukózy v těle mají – ale jak ji tělo využívá. CGM může pomoci např.:

• Sledovat individuální reakce na různé potraviny nebo typy zátěže.

• Optimalizovat načasování příjmu sacharidů před a po výkonu.

• Udržet kognitivní výkon a předejít „crash“.

• Podporovat klidnější spánek přes stabilní glykémii.

CGM není měřič paliva – ukazuje hladinu, ne tok

Při interpretaci dat z CGM je důležité pochopit, co vlastně senzor měří a co naopak nevidí. CGM zaznamenává koncentraci glukózy v těle, tedy kolik glukózy je aktuálně přítomno v prostoru mezi buňkami. Ale koncentrace sama o sobě ještě neříká. Neříká nic o tom, jak rychle se glukóza do těla dostává, ani jak rychle ji tělo spotřebovává ve svalech. 

To znamená, že i když má sportovec stabilní nebo „normální“ hladinu glukózy, může se zároveň v jeho těle dít velký glukózový provoz. Představme si dvě situace se stejnou glykémií (např. 5 mmol/l): V první jsme v klidu, svaly téměř nepracují – přísun i spotřeba glukózy jsou nízké. A ve druhé běžíme intervaly – tělo glukózu rychle přivádí ze střev a jater, a zároveň ji ve svalech intenzivně pálí. Výsledek? Hladina glukózy je stejná, ale tok je dramaticky jiný. A právě proto nestačí sledovat jen samotné číslo z CGM, ale je třeba znát i kontext.

CGM ve sportu – výhody i limity

Výhody:

• Umožňuje sledovat noční glykémii, čímž získáváme přehled o kvalitě regenerace a případných výkyvech. 

• Může pomoci při prevenci hypoglykémie, která může nastat při delších výkonech. 

• Poskytuje zpětnou vazbu na jídlo před tréninkem a umožňuje tak celkově vyladit a individualizovat výživu a sacharidovou strategii sportovce.

Limity:

• Neposkytuje informace o toku glukózy.

• Neměří jiné zdroje paliva – svalový glykogen, tuky, laktát

• Menší přesnost v normoglykemickém rozmezí.

Shrnutí

CGM je užitečný nástroj, ale nelze spoléhat jen na něj při hodnocení energetického stavu těla během výkonu. Sportovcům může pomoci lépe pochopit, jak reagují na jídlo a zátěž, a umožnit jemné doladění strategie výživy. Ale glykémie není celý příběh – je to jen jedno okno do komplexního metabolismu, kde hlavní roli hraje i svalový glykogen, tuky nebo mentální nastavení. Důležité je mít napaměti, že technologie nejsou náhradou intuice. Ale když víte, na co koukat, můžou ji někdy dobře doplnit.

Reference

Akintola, A. A. et al. Accuracy of continuous glucose monitoring measurements in normo-glycemic individuals. PLoS One. 2015, 10(10). Dostupné z: https://doi.org/10.1371/journal.pone.0139973

Danne, T. et al. International consensus on use of continuous glucose monitoring. Diabetes Care. 2017, 40(12), s. 1631–1640. Dostupné z: https://doi.org/10.2337/dc17-1600

De Souza, M. J. et al. The path towards progress: A critical review to advance the science of the female and male athletes triad and relative energy deficiency in Sport. Sports Medicine. 2022, 52(1), s. 13–23.. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s40279-021-01568-w

DeSalvo, D.; Buckingham, B. Continuous glucose monitoring: Current use and future directions. Current Diabetes Reports. 2013, 13(5), s. 657–662 [cit. 2025-07-24]. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11892-013-0398-4

Doering, T. M. et al. Repeated muscle glycogen supercompensation with four days’ recovery between exhaustive exercise. Journal of Science and Medicine in Sport. 2019, 22(8), s. 907–911. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jsams.2019.03.009

Forde, H. E. et al. Glucose sensing technology—Current practice? Irish Journal of Medical Science. 2019, 188(1), s. 125–127. Dostupné z: https://doi.org/10.1007/s11845-018-1800-7

Francois, M. E. et al. Physiological responses to a five-day adventure race: Continuous blood glucose, hemodynamics and metabolites—the 2012 GODZone field-study. Journal of Exercise Science and Fitness. 2018, 16(3), s. 78–82. Dostupné z: https://doi.org/10.1016/j.jesf.2018.07.002

Ishihara, K. et al. Application of continuous glucose monitoring for assessment of individual carbohydrate requirement during ultramarathon race. Nutrients.  2020, 12(4), 1121. Dostupné z: https://doi.org/10.3390/nu12041121

Petrovski, G.; Dimitrovski, C.; Milenkovikj, T. Clinical performance of continuous glucose monitoring system in type 1 diabetics. Diabetologia Croatica. 2004, 33(4), s. 125–129.

Klonoff, D. C. Continuous glucose monitoring: Roadmap for 21st century diabetes therapy. Diabetes Care. 2005, 28(5), s. 1231–1239. Dostupné z: https://doi.org/10.2337/diacare.28.5.1231

Rydén, L. et al. ESC Guidelines on diabetes, pre-diabetes, and cardiovascular diseases developed in collaboration with the EASD. European Heart Journal. 2013, 34(39), s. 3035–3087. Dostupné z: https://doi.org/10.1093/eurheartj/eht108

Sengoku, Y. et al. Continuous glucose monitoring during a 100-km race: A case study in an elite ultramarathon runner. International Journal of Sports Physiology and Performance. 2015, 10(1), s. 124–127. Dostupné z: https://doi.org/10.1123/ijspp.2013-0493

Vaddiraju, S. et al. Technologies for continuous glucose monitoring: Current problems and future promises. Journal of Diabetes Science and Technology. 2010, 4(6), s. 1540–1562. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/193229681000400632 

https://consultqd.clevelandclinic.org/diabetes-technology-a-primer-for-clinicians