Chceš-li zrychlit, zpomal

Poprvé jsem radu „chceš-li zrychlit, zpomal“ zaznamenala v knize Škorpilova škola běhu. A přestože se týkala běhání, vryla se mi hluboko pod kůži – a vrací se mi dodnes. Dnes ji používám v kuchyni, u počítače, na schůzkách s klienty. Všude tam, kde se snažím stihnout víc a končím s pocitem zahlcení.

Zpomal a všimni si života kolem sebe. Všimni si i svého života.

Byla jsem tehdy běžkyně, která hned ze startu jela na plný plyn. Jste-li nadšení běžci, možná to znáte také. To nadšení, že konečně běžíte! A mé tréninky často probíhaly v módu, kdy jsem soutěžila sama se sebou. Až jsem začala aplikovat tu jednoduchou, ale silnou radu...

Tato rada mi nakonec přinesla mnohem víc než jen lehčí krok a nečekaně rychlý návrat domů bez zadýchání. Přinesla mi i poznání, že když zpomalím, propojím se víc se svým tělem. Více ochutnám vůni čerstvého ranního vzduchu, více si všimnu jak vycházející slunce zbavuje krajinu kolem mne šedé barvy a zalévá ji životem. Tato rada mi v souvislosti s běháním přinesla i to, že běh pro mě přestal být pouhým sportem, ale stal se pro mě meditací.

Rada „chceš-li zrychlit, zpomal“ se však postupně vplížila do všech oblastí mého života

Je se mnou, když vařím, nebo když spěchám na schůzku. já když spěchám, všechno mi padá z ruky, a když se v tomto módu ještě snažím vařit, kuchyň je v mžiku v chaosu a nadělám kolem sebe zbytečný nepořádek. Věřím, že to máte podobně.

Ale když zpomalím? Všechno plyne. Vaření trvá paradoxně méně času a nevyžaduje poté tolik úklidu.

Zpomalení v práci: nástroj, ne překážka

Stejně tak je tato rada se mnou v práci. Typický scénář, který si také zažil najspíš každý, sednu k počítači a najednou se na mě valí milion úkolů. Skáču z jednoho na druhý. Ztrácím rytmus, nadšení, pozornost... Rada „chceš-li zrychlit, zpomal“ mi pomáhá udržet flow.

Protože jsem pánem svého času, snažím se této výhody využívat a den začínám pohybovou aktivitou – ať už je to běh, procházka či jóga. A než otevřu laptop, věnuji pár minut práci s dechem a v průběhu dne využívám techniku pomodoro (25 minut práce, 5 minut pauza) nebo vlastní techniku: 75 minut práce,15 minut pauza. V krátkých pauzách dělám dřepy nebo plank, protahuji ramena a šíji, v delších pauzách (15 minut) se věnuji práci s dechem. Ehm, samozřejmě každou pauzu vypiju sklenici vody, protože při práci si na to nevzpomenu, a odskočím si na toaletu, co si budeme hrát na hrdiny, močák nepočká.

Co mi to přináší?

• Čistou mysl

• Lepší koncentraci

• Méně přepracování

• Více radosti z práce i ze dne

• Lepší pitný režim a pravděpodobně i pevnější zadek z těch dřepů (doufám)

• A hlavně, vnímám okamžik. Nejedu na autopilota až do úplného vyčerpání. Pracuji a zároveň jsem. Doporučuji! 😉

Také na schůzkách se svými klienty mám vyhrazený prostor pro zpomalení. Hned na začátku sezení zařazuji práci s dechem, kdy si s klientem společně zadýcháme – zbavíme se shonu a starostí z uplynulého dne a dostaneme se tak do přítomnosti a plného soustředění jeden na druhého.

Zpomalit není ztráta času. Je to návrat k sobě.

Dlouho jsem měla pocit, že zpomalit znamená být slabá. Dnes vím, že zpomalit znamená zvolit si vědomé tempo, které mi umožní lépe vnímat vlastní tělo, potřeby a energii.

Ať už jde o běh, vaření, práci nebo život obecně – rada „chceš-li zrychlit, zpomal“ se stala mou vnitřní kotvou. Připomínkou, že největší výkon často přichází ve chvíli, kdy dovolíme sami sobě zpomalit. Ve zpomalení není slabost. Je v něm respekt k sobě.

Co si z tohoto můžete odnést vy? – to samé co já

• Když zpomalíte, stihnete toho víc a s čistou hlavou.

• Když je toho moc, řešením není zrychlit. Ale udělat pauzu.

• Zpomalit není slabost. Je to návrat k sobě.

Jaký je váš způsob, který vás dovede ke zpomalení? Máte chvíli, která vám pomáhá vrátit se k sobě? 💬