Zápisky digitálního nomáda: ÚNOR 2025

Začátkem února jsem si říkala, že už nikdy práci na dálku. Co se nám totiž během toho měsíce přihodilo, by si klidně zasloužilo filmovou adaptaci s názvem "Survival Mode: Nomádská edice". A přesto jsme pracovali naplno… respektive napoloplno, ale s maximálním úsilím.

Plán byl jasný – strávit únor v mexické La Paz s přáteli z Kalifornie a vzájemně se obohacovat znalostmi a zkušenostmi, případně vymýšlet společné projekty.

S přáteli z Kalifornie na Playa La Cachora

No tak prdlajs...

Začalo to stěhovacím maratonem, kdy jsme během prvního týdne čtyřikrát změnili bydlení. První ubytování totiž byla hygienická katastrofa. Hmyz v posteli, který jsme bohužel objevili až po dvou nocích. Bohužel jsme se přestěhovali do podobně katastrofálního ubytování, kde jsme strávili asi jen hodinu, než jsme opět kontaktovali Airbnb, že tohle fakt ne, a rozhodli se na chvíli spočinout v hotelu.  

V hotelu nás nečekal hmyz ani špína, ale hned po prvním ranním meetingu v 6:00 nám vypadla elektrika na půl dne (vzhledem k té mé ranní schůzce to bylo spíš štěstí, že ta elektrika padla až pak). Práce z kavárny to měla zachránit – jenže kavárna byla zároveň pražírna kávy. Takže pokud si dovedete představit koncert mlýnků, espresso strojů a číšníků křičících "¡Café listo!", tak jistě chápete, jak důležité jsou ve výbavě digitálního nomáda špunty nebo noise-canceling sluchátka.

Když už jsme se konečně přesunuli do lepšího ubytování,  dozvuky z prvního ubytování na sebe nenechaly dlouho čekat a můj přítel skončil v nemocnici s alergickou reakcí na pokousání od toho hmyzu. Do té doby nemohl spát, jak ho celé tělo svědilo. U mě se kousance objevily s týdenním zpožděním, naštěstí bez alergické reakce. Patlání alkoholem a pudrem bylo naší denní nutností po dobu pár dní.

Co to na nás vesmír pořád zkouší?

Jakmile se nám trochu ulevilo, přišla chřipka. Pak zlomení zubu, bolavá záda, další chřipka a jako třešnička na dortu výlet na skútru – kde nám uprostřed pouště došel benzín.

Cestování po Baja California na skútru v cyklistických přilbách

Vypadalo to, že smůla se drží jen mě a mého přítele. Když v tom v druhé půlce týdne smůla zaklepala na dveře ložnice i našim přátelům z Kalifornie. A šlo to jako přes kopírák: zlomený zub, alergická reakce na plíseň ve skříni, chřipka, pokousání od psa, ztracené oblečení, oteklá hlava...TO NEVYMYSLÍŠ!

Když jsme to spočítali, pouhé tři dny z celého února se nám všem nestalo vůbec nic. Dodnes také nepochopím, jak jsem mohla přežít svou první zkušenost se surfováním, když jsem neplavec. Jak je to možné, že jsem se s naším "štěstím" nepotopila se surfařským prknem ke dnu jako ten Titanic?

Já a surfování

Přesto všechno co se nám přihodilo, všechny konzultace proběhly, klienti dostávali svou péči a pracovní deadliny se plnily. Jen se to občas dělo o půlnoci, víkendech, v přestávkách mezi stěhováním, nebo s rozlámanými zády z kaváren. Ale s tím už člověk s tímto životním stylem musí počítat.

📢 Chcete-li více poznat životní styl digitálního nomáda, jeho výživu a podnikání na cestách – přihlaste se k mému NutriLetteru! Sdílím v něm nejen zákulisní příběhy, ale i tipy, které vám pomohou optimalizovat výživu a produktivitu při práci na dálku. ✉️